Zámek Lojovice

Zámek Lojovice se nacházejí cca 30 kilometrů jihovýchodně od Prahy. První zmínka o vsi Lojovice pochází z roku 1318. V druhé polovině 14. století jsou zmiňováni vladykové z Lojovic, Mikš z Lojovic (+1388). Přesné záznamy o vlastnictví vsi Lojovice s tvrzí jsou známé až od čtyřicátých let 16. století v obnovených Zemských deskách.

Od 16. a počátkem 17. století vlastnil Lojovice šlechtický rod Břižských z Břízy a jejich příbuzní Beřkovští ze Šebířova. V roce 1542 byl majitelem tvrze Lojovice Petr Břižský z Břízy. Jeho manželka Anna Břížská z Losu odkázala v roce 1596 svůj majetek dceři Alžbětě Beřkové z Břízy, která tvrz Lojovice, spolu se svým mužem Jindřichem Beřkovským ze Šebířova, přestavěla v renesančním slohu.

V roce 1627 se majitelem Lojovic stal Kryštof Vratislav z Mitrovic, který Lojovice vlastnil do roku 1645. Po něm se v letech 1645 až 1646 stala jejich majitelkou Frebonie z Pernštejna. Následně na víc jak dvacet let získala Lojovice rodina Kayler von Pernthal, která je vlastnila v letech 1646 až 1669. Na dalších více než čtyřicet let, 1669 až 1711, přešly Lojovice do vlastnictví šlechtické rodiny Lemajer von Klein-Grünberg a jejich příbuzných rytířů von Sternfeld. Rod Strenfeldů prodal v roce 1711 Lojovice rytíři Johannu Löwovi von Erlsfeld, jehož syn Jan Josef Löw von Erlsfeld vlastnil Lojovice do roku 1779, tedy více než šedesát let. Za jeho vlastnictví prošel zámek Lojovice od roku 1750 přestavbou. Získal podobu barokního trojkřídlého jednopatrového zámku, mohutnější pravé křídlo zámku bylo završeno věžičkou, do levého křídla zámku byla situována kaple Panny Marie. V roce 1779 zámek s panstvím koupil Max z Ehrenburgu, který ho po necelých dvaceti letech prodal v roce 1798 Františku Heilbergerovi. Ten zámek a panství vlastnil do roku 1799. Ve stejném roce ho od něj koupil Jahann Nostitz-Rieneck. V první polovině 19. století přecházel zámek Lojovice s panstvím takříkajíc z ruky do ruky. Za třicet let, od roku 1802 do roku 1833, změnil několikrát majitele, 1802–1807 Anton Swoboda, 1807–1808 Prokop Vratislav z Mitrovic, 1808–1830 Johann Josef a Elronora Erbenovi, 1830–1833 Friedrich Deym, 1833–1834 Goderiele Buquoyová. V roce 1834 se dostal zámek s panstvím opět do majetku rodu Nostit-Rienek. Následně v roce 1869 prodal Erwin Nostitz-Rieneck Lojovice Františku II. Ringhofferovi (1817–1873).

Zámek Lojovice v majetku Ringhofferů 1869 až 1945

Zámek Lojovice od roku 1945 do dnes

V rámci rodiny Ringhofferů vlastnili zámek a velkostatek Lojovice nejprve František II. Ringhoffer, který ho v roce 1872 prodal své ženě Josefině Ringhofferové. Ta panství a zámek vlastnila pouhý jeden rok, V roce 1873 už se Lojovice naházejí v majetku jejich synů Františka III., Emanuela a Victora Ringhofferových. Prodej s největší pravděpodobností souvisel, podobně jako v případě Štiřína, s volbami do Českého zemského sněmu téhož roku. Někteří voliči volební kurie velkostatků se prodejem jednotlivých statků svým dětem, či příbuzným snažili ovlivnit volby navýšením počtu voličů ve zmiňované volební kurii.

V letech 1897–1945 byly Lojovice součást Firmy F. Ringhoffer, která byla 100 % vlastněna rodinou Ringhofferů. Na počátku 20. století sídlil na zámku Lojovice nejmladší z bratří Ringhofferů Viktor.

Do dnešní podoby byl zámek Lojovice přestavěn v letech 1902 až 1903 dle projektu architekta Jiřího Stibrala (1859–1939). Při této přestavbě byla zrušena kaple Panny Marie a prostory upraveny na obytné, šindelová střešní krytina byla nahrazena taškovou a byla opravena barokní fasáda. V roce 1945 byl Zámek Lojovice společně s velkostatkem znárodněny na základě Benešových dekretů.