Zámek Štiřín se nachází cca deset kilometrů jihovýchodně od Prahy v katastru obce Kamenice ve Středních Čechách. Severně od zámku se nachází Štiřínský rybník. Původně na místě zámku stála tvrz. První zmínka o Štiřínu je datována do roku 1395, kdy je v jedené listině zmiňován Chval ze Štiřína. První zmínka o tvrzi Štiřín je z roku 1417, kdy tvrz získal jako odúmrť po Janu Záhorovi ze Záhorkovic Mikuláš Počátek, písař hradu Orlík.
V roce 1542 prodal Sofie z Dubze vdova po Mikuláši z Pitkovic panství Štiřín s hradem, vesnicí Štiřín a vesnicemi Brtnice, Předboř, Kržkovice a Stránčice pražskému měšťanu Mikuláši Šofrovi za 2 500 kop pražských grošů. Mikuláš Šofr se následně získal predikát ze Štiřína. V roce 1562 zde nocoval budoucí císař Maxmilián II. při své cestě do Prahy ke korunovaci na českého krále. Rod Šofrů ze Štiřína vlastnil tvrz s panstvím do roku 1614.
V tomto roce ho prodal za 10 000 kop pražských grošů Vilému Mikuláši Mošauerovi z Valdova pánu na Dobřejovicích a Popovicích. Po jeho smrti zdědil panství Jiří Aleš Mošauer z Valdova, který chtěl panství prodat Kateřině Karemové, rozené Kaplířové ze Sulevic, ale z prodeje kvůli jeho smrti sešlo. Paní Kateřina však držela na Štiřín nárok do roku 1626 kdy ho postoupila Vilému Vokovi a Ludmile ze Zrzravého. Ti po třech letech, v roce 1629, prodali panství za 11 000 míšeňských kop zástupci nejvyššího mincmistra Štefanu Beniku z Petrkova, po kterém ho zdědil jeho syn Johann Daniel rytíř Benik z Petrkova. V době, kdy Štiřín vlastnil on, byla tvrz na počátku roku 1645 vypálena v souvislosti s bitvou u Jankova 6. března téhož roku. Devět let po této události, v roce 1654, prodal Johann Daniel Štiřín za 11 570 zlatých Martinu Paradisovi z Escheide.
Nový majitel si panství z tvrzí ponechal cca devět let a v roce 1663 prodal celé panství Řádu služebníků Mariiných (servité) klášteru na Starém Městě Pražském při kostelu svatého Michaela za 12 000 zlatých. Nový majitelé však nebyli schopni prodejní sumu splácet, a tak Štiřín v roce 1669 prodali hraběnce Marii Eleonoře z Valdštejna, rozené z Rottalu. Právě v době, kdy Štiřín vlastnili Servité byl poprvé uváděn jako zámek, a ne jako tvrz.
Po smrti Marie Eleonory Štiřín zdědil její syn Arnošt Josef z Valdštejna (1654–1708), významný český šlechtic a podnikatel své doby, který patřil k nejbohatším lidem Českého království. V době, kdy panství Štiřín převzal tak bylo oceněno na 14 150 zlatých. Za tuto cenu v roce 1671 bylo panství Štiřín prodáno Janu Kryštofu Otovi rytíři z Ottenfeldu. Ten ho ještě téhož roku prodal Heleně Hostauerové z Alersfeldu.
V roce 1673 pak Štiřín koupil arcibiskup pražský Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (1918–1675), jako svůj osobní majetek. Ve své poslední vůli panství odkázal Benediktinům od sv. Mikuláše, kteří panství po jedenácti letech, v roce 1686, prodali Sigmundu Leopoldu Schmidtovi rytíři Smiedlovi za 13 000 zlatých. Štiřín zdědil jeho syn František Karel Schmidt rytíř Smiedl, který za ho za 20 000 zlatých prodal v roce 1700 Johannu Ignazi Hraběti z Millesima a jeho ženě Marii Barbaře. V té době bylo panství Štiřín tvořeno devíti malými a velkými vesnicemi o cca 145 domech. Součástí panství byly dva kostely a jedna kaple. Církevně spadal Štiřín pod Popovice.
V následujících deviti letech panství a zámek Štiřín rychle měnili majitele. V roce 1705 ho prodal hrabě Millesimo Václavu Leopoldu rytíř Kunzovi z Freyenthalu, který ho hned vzápětí prodal hraběti Františku Antonínovi z Lichtenštejn-Kastelkornu. Ten ho následně v roce 1708 prodal Františku Michaelua Ilysile svobodnému pána z Cholů. Avšak již v následujícím roce 1709 panství Štiřín koupil za 29 000 zlatých Václav Novohradský hrabě Kolovrat, který ho v roce 1723 prodal Marii Alžbětě hraběnce Sereny. Hraběnka Sereny v roce 1729 koupila od Anny Viktorie princezny Piccolominy, vévodkyně z Amalfi, panství Kostelec u Křížků, které následně spojila s panstvím Štiřín. Následně Štiřín po dvaadvacet let sloužil hraběnce Sereny.
V roce 1751 však bylo panství prodáno Leopoldu Antonínu starohraběti Salm-Reifferscheidt-Hainspach. Tento rod vlastnil panství a zámek Štiřín přes sedmdesát let do roku 1822, kdy ho prodal Karlu Alainovi Gabrielu Rohanovi z Guéméné. V době, kdy Štiřín vlastnil rod Salm-Reifferscheidt-Hainspach byl zámek v letech 1751 až 1757 přestavěn v pozdně barokním slohu. Výsledkem byla trojkřídlá budova krytá mansardovou střechou s řadami vikýřů. Součásti přestavby byla také nová zámecká kaple Nanebevzetí Panny Marie procházející oběma patry západního křídla. Uvnitř byla vyzdobena fresky světců italským malířem G. Doveria (Deveria). Z jižního průčelí hlavního křídla zámku bylo vybudováno dvouramenné francouzské schodiště ústící do barokní zahrady. Zábradlí schodiště bylo vyzdobeno plastikami drobných andílků bez křídel tzv. putti a alegoriemi ročních období. Toto dílo je připisováno Matyáši Bernardu Braunovi nebo jeho synovci Antonovi. V době přestavby zámku 1751–1757 pocházejí také další plastiky v okolí zámku, např. socha sv. Jana Nepomuckého před zámeckou branou, která je datovaná do roku 1764.
V roce 1831 koupil Štiřín za 125 000 zlatých k. m. hrabě Ervin Nostitz-Rieneck, který ho vlastnil až do roku 1870, kdy zámek Štiřín s panstvím za 470 000 zlatých zakoupil pražský průmyslník František II. Ringhoffer (1817–1873). V době, kdy byl zámek Štiřín v majetku hraběte Nostitz-Rieneck prošel dalšími stavebními úpravami.
Rodina Ringhofferů vlastnila zámek Štiřín v letech 1870 až 1945. Prvním majitelem z řad Ringhofferů byl jíž zmíněný František II. Ringhoffer, který zámek a velkostatek Štiřín vlastnil jen dva roky. Ten velkostatek Štiřín prodal 16. března 1872 svému synovi Emanuelu Ringhofferovi (1848–1923) za 124 000 zlatých rakouské měny. Prodej s největší pravděpodobností souvisel s volbami do Českého zemského sněmu téhož roku. Někteří voliči volební kurie velkostatků se prodejem jednotlivých statků svým dětem, či příbuzným snažili ovlivnit volby navýšením počtu voličů ve zmiňované volební kurii.
V roce 1879 byl zámek a velkostatek Štiřín převeden do společného majetku Františka, Emanuela a Viktora svobodných pánů z Ringhofferů. Ti zámek vlastnili do roku 1897, kdy byl, stejně jako ostatní velkostatky Ringhofferů, převeden a začleněn do firmy F. Ringhoffer. Na zámku Štiřín sídlil nejstarší bratr František III. Ringhoffer (1844–1909) po něm zámek vlastnili jeho potomci.
Na konci 19. a počátku 20. století zámek Štiřín prošel opravami a úpravami (1892–1910) podle návrhů architekta Jiřího Stibrala, který s rodinou Ringhofferů dlouhodobě spolupracoval. V rámci úprav bylo přestavěno severní křídlo a vstupní část zámku, bylo zavedeno elektrické osvětlení. Z hlavního vstupního průčelí středového křídla budovy zámku vystupuje mohutný schodišťový rizalit s balkonem a Stibralovou otevřenou předsíní.
Dalším z Ringhofferů, který ovlivnil okolí zámku Štiřín byl František IV. Ringhoffer IV. (1874–1940), který byl ve své době vášnivým sportovcem a jedním z prvních automobilistů v Rakousku – Uhersku. Jako jeden z prvních na našem území začal hrát fotbal, tenis, hokej a golf. S golfem se seznámil na přelomu 19./20. století při své cestě do Anglie. Po návratu si na pozemku vedle zámku Štiřín nechal postavit tří jamkové golfové hřiště, které bylo postupně rozšířeno na devíti jamkové.
Zámek Štiřín byl v majetku Ringhofferů do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů zabaven.
Po skončení II. světové války byl zámek Štiřín na základě Benešových dekretů zabaven státem. V roce 1946 ho od státu za 350 000 Kč koupila organizace československých skautů Junák, kterému byl objekt předán do užívání až za dva roky 25. 2. 1948. Ještě téhož roku převedl Ústřední výbor akční fronty zámek Štiřín do vznikajícího Československého svazu mládeže. ČSSM pak v roce 1950 převedl zámek na ministerstvo školství, které ho vlastnilo dalších čtyřicet let. Později byla na zámku umístěna zotavovna, potom učební středisko ministerstva školství.
V období let 1945 až 1947 probíhal na zámku Štiřín (a také v Kamenici, Olešovicích, Lojovicích a v penziónu Ládví) akce Zámky na záchranu židovských dětí z koncentračních táborů a později i německých dětí z českých internačních táborů. Jejím iniciátorem byl Přemysl Pitter a Olga Fierzová. Celkem tato akce zachránila 810 dětí. Akci připomíná pamětné deska Přemysla Pittra umístěná na východním křídle zámku, odhalená v roce 1995.
Po roce 1989 projevilo o zámek Štiřín zájem ministerstvo zahraničí, které zde postupně zřídilo hotel a používalo pro pořádání konferencí, v roce 2023 byl zámek převeden do Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Spolek Ringhoffer – mapování, ochrana a péče o historické dědictví odkazu rodiny Ringhofferových, Kamenice 2024