Zámek Kamenice
Zámek Kamenice se nachází cca dvacet kilometrů jihovýchodně od Prahy. V roce 1430 byla na místě dnešního zámku zmiňována tvrz, která je v polovině 16. století uváděna jako pustá. Podle informací vycházejících z obnovených Desek zemských byla v roce 1559 obnovena svým tehdejším majitelem Pavlem Žďárským z Lovče. V průběhu 16. až 19. století pak mnohokrát přešla koupí, nebo směnou k různým majitelům.
Do roku 1564 byla majetkem dětí Pavla Žďárského z Lovče, jejichž poručnicí byla jejich matka Kateřina z Branova. V tomto roce byla tvrz s panstvím prodána Prokopu Otmaru z Hlohova, který však Kamenici vlastnil jen do roku 1565. V dalších dvou letech přešla Kamenice rychle z jednoho majitele na druhého. 1565–1567 Samson Křinecký z Ronova, 1567 Kryšpín Slich z Čimic. V roce 1567 Kamenici koupil Čeněk Míčan z Klinštejna, který ji vlastnil až do roku 1584. V letech 1584 až 1629 byla v držení rodu Lobkowiczů, Postupně ji vlastnil Václav z Lobkowicz a Ladislav z Lobkowicz. V období 1629 až 1643 pak byla Kamenice v držení rodu Michnů z Vacínova, Pavel Michna z Vacínova, Jiří Vilém Michna z Vacínova a Václava Michna z Vacínova.
Od Michnů z Vacínova koupil Kamenici Johann Christoph Kalhart von Sternfeld, který ji vlastnil v letech 1643 až 1696, kdy ji prodal Františku Karlovi Přehořovskému z Kvasejovic svobodnému pánu z Putzu. Ten vlastnil Kamenici deset let od roku 1696 do roku 1706, kdy ji koupil Karel Arnošt z Valdštejna. Tento významný diplomat a nejvyšší komoří císařského dvora v době vlády Leopolda I. a Josefa I. vlastnil Kamenici jen čtyři roky, do roku 1710, kdy ji od něj koupil Jan Kašpar Güntr ze Sterneggu. Ten kamenické panství vlastnil více jak padesát let, do roku 1763. Od roku 1763 byla Kamenice zbožím pražského arcibiskupství, koupil ji arcibiskup Jan Mořic Gustav z Manderschied-Blankenheimu.
Zámek Kamenice v majetku Ringhofferů 1860–1945
V roce 1860 za arcibiskupa Bedřicha z Schwarzenbergu proběhla výměna velkostatku Kamenice za statek Hodkovice, jehož majitelem byl František II. Ringhoffer, který musel navíc doplatit dalších 70 000 zlatých z rozdílu ceny obou statků. Po jeho smrti v roce 1873 získali Kamenici jeho tři synové František III., Emanuel a Viktor Ringhofferové, kteří ji vlastnili do roku 1897. Toho roku byla Kamenice začleněna do majetku firmy F. Ringhoffer. Tato firma byla 100 % vlastněna rodinou Ringhofferů až do roku 1945, kdy byla znárodněna na základě Benešových dekretů. Na Kamenici sídlil prostřední z bratrů Emanuel Ringhoffer a jeho potomci.
Ringhofferové nechali zámek v letech 1875 až 1880 přestavět ve stylu novoanglické gotiky, podle návrhu architekta Jiřího Stibrala (1859–1939). Součástí zámeckého areálu byl vybudován park v anglickém stylu.
Zámek Kamenice od roku 1945 do dnes
V období let 1945–1947 byl zámek Kamenice, stejně jako zámky Štiřín, Olešovice a Lojovice a penzión v Ládví, součástí Akce zámky. V jejím rámci sociální pracovník Přemysl Pitter společně s Olgou Fierzovou z pověření České národní rady zde zřídil ozdravovny pro židovské a německé děti z koncentračních a internačních táborů.
V letech 1947 až 1997 byl zámek v majetku obce Kamenice a fungovala v něm základní škola. V roce 1997 byl prodán do soukromých rukou a dnes je majetkem firmy Strojmetal Kamenice.
